Září 2008

Addicted

23. září 2008 v 19:57 | Jasmine |  -= CO MĚ ZAUJALO =-
Krásná píseň od Enriqua... Až příliš vyjadřuje moje city a vztah k jedné osůbce...
---Maybe I'm addicted, I'm out of control, but you're the drug that keeps me from dying. Maybe I'm a liar, but all I really know is you're the only reason I'm trying.----

Zejtra šíleně šílenej den!!

23. září 2008 v 19:50 | Jasmine |  smetiště
Jelikož se v naší škole založilo něco jako STUDENTSKÉ ODBOROVÉ HNUTÍ, tak zítra máme první TEMATICKOU STŘEDU... Chápejte tím, že se prostě studenti oblíknou dle daného tématu... Zítra máme UKAŽTE SVÉ ŠVY:D A abyste chápali, proč to píšu... Já samozřejmě jsem se podepsala pod to také, takže přemejšlím, kterého oblečení vystrčím švy na světlo boží:D nejsou to náhodou pro šaty choulostivá, intimní místa???:D no to neva:D Asi jdu zejtra v sukni, jeliož se mi nechce chodit s planadajicimase kapsama:D

Ehm, můj návrh na další středu:D líbí se vám??:D máte na škole něco podobného zavedeného?? Líbí se vám vůbec tento nápad?? Pište, mě to zajímá:D a zítra na mě myslete, jak se tam v tý hordě bláznů maškám se šatama na ruby:D
Vaše úplně naruby (ani ne:D) Jasmine:)

Život je změna

21. září 2008 v 19:53 | Jasmine |  Zápisky jako z Princezniných deníků
Nejdřív se vás zeptám, jestli je vhodné, aby člověk brečel, když má pocit, že mu všechno utíká mezi prsty a on je "chromý" a nemůže to chytit, nedokáže sevřít ruku v pěst...?

Dál kdyžtak nemusíte číst, jelikož je to pouhý výžblept, který mi má pomoci se toho všeho zbavit, očistit se, vyřvat se, zanadávat si a být silně EMOcionální... ... Dále na vlastní nebezpečí...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Víš, občas si vzpomenu, jaký to bylo fain na začátku, jak jste byli fain, jak my jsme byly fain a prostě to bylo báječný. Taky si vzpomínám, že první, co mě zaujalo, byly tvoje úžasně velké a dominantní oči - ,,to je fakt jediný, co je na něm hezký!"... Nevím, postupem času jsem ti přicházela na chuť, zábavnej, milej kluk se kterým se dalo v pohodě flirtovat. Pak to skončilo, začaly prázdniny. Fajn, já tě stejně nebrala vážně, byla jsem moc zamilovaná do někoho jiného, ale ten začátek školního roku mě i přesto rozhodil z kolejí... Jednou se ke mně hlásit, jednou že jsem vzduch, hra na kočku s myší. Přestalo mě to bavit, vím, ukončila jsem to tím nejmrazivějším pohledem, co umím, ale ten večer byly i další a vůbec ne mrazivé (dokonce z tvojí strany). Byla jsem v začarovaným kruhu, nevěděla jsem co a jak, co chceš, co si myslíš, chtěla jsem tě přestat řešit... Ale ono to najednou nešlo. Jako kdybys věděl, že tímhle mě přitáhneš... Ano, přidala jsem si tě na ajsku po půl roce, chtěla jsem vrátit to fajn. Možná jsem se v tuhle chvíi chovala jako ztřeštěná puberťačka, proč ne, uznávám, ale ty další měsíce byly dost hnusný... Jeden den pohádkově krásnej, jeden den vůbec. Jediné, čím jsem dosáhla tím ,,rádobysblížením" bylo přitáhnutí pozornosti na mou osobu, žes mě vlastně nespouštěl z očí, čímž jsem se nedokázala vyhrabat. Jo. To bylo asik to nejhorší. V červnu to byl asi jen zkrat, rozhodla jsem se s tebou mluvit, dva rozhovory, krátký..? Pro mě nekonečně dlouhé dívání do tvých očí, takže jsem si stejně houby pamatovala. Ah, první týdn prázdnin, bez internetu, bez tebe, bez kamarádů... Hrozné mučení, probdělé noci... Nakonec se to spravilo, parádní prázky s občasnou plachou a hodně vznětlivou vzpomínkou. Jenže ten fesťák, jak ti to slušelo, jak jsme vždycky pařili na stejnou skupinu, jak jsem se tě dotkla, abych se s tebou pozdravila, ten tvůj úsměv s kývnutím na VYPSANÝ FIXE... A poslední tejden prázdnin plnej mučivých myšlenek, co bude... Strach. Bezmoc. Beznaděj. Já nevím. A hned druhej den zjišťuju, že máš skřínku PŘÍMO proti mě. Rána pod pás. Ano, pozdravení, úsměv... Už jsou za námi tři týdny školy, dva rozhovory, milionkrat ahoj a úsměv, tisíc nejistot... Ale pátek to změnil, víš? Nemám ráda umělý holky a "šampóny" apod. Jasný, každej o sebe musí pečovat, ale umělost a přehnaná péče fakt není moje gusto... Já nevim, proč... Znechutil jsi mě tím, jak jsi tu umělou nádheru sjel pohledem od hlavy až k patě, dost... Já vím, to není důvod, já to taky tak neberu, podíváse každej, ale ten večer... Asi jsi musel dost škytat... ,,Já nevím, podle mě neví co chce..." ,,...jak jsem si začala myslet, že by mohlo něco být, tak začal couvat..." ,,On se prostě neumí rozhoupat, není si jistej, co je pro něj na prvním místě..." ,,Nemá to v hlavě srovnaný..." Mi svým způsobem řeklo, že tohle nemá cenu. Já nechci čekat dva roky, kroků dopředu jsem udělala dost... Když budeš chtít, jsem tu, ale já už od toho dávám ruce pryč... Sbohem a šáteček...

Prosím, poraďte...

17. září 2008 v 16:57 | Jasmine |  Zápisky jako z Princezniných deníků
Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!Proč?! Proč?!
Kdo?! KDo?! a kdo??? Já si naivně myslela, že ti, co to věděj jsou KÁMOŠI!!! Proboha proč?!
Víte co se stalo?! nevíte!! NIKDO to nemůže vědět... Nebo spíš to už vědí všchni... KDO to roztroubil???!!
--> abyste pochopili, dneska mi bylo řečeno, že moje dvě děsně milovaný spoluačky věděj, kdo se mi líbí... JAK TO?? Já jim to neřekla a lidi, který to vědí, tak jim věřim.. Jsoujediný možnosti...
  • Někdo si neváží toho, co mu sděluji a prokecnul se...
  • To zjistil on a zvyšuje si EGO tím, že to roztrubuje...
  • nebo já nevim...
Pomožte mi, co mám dělat, jak se mám chovat, komu věřit?
Jsem rozhodnutá zjistit, jak je možný, že tyhle dvě to ví... Jenže za jakou cenu? Prosim, poraďte...
Vaše totálně psychicky zdevastovaná a velmi nejistá Jasmine...
P.S.: nejdou mi vkládat obr...

Španělští krasavci <3

14. září 2008 v 11:55 | Jasmine |  *slint*
Kromě toho, že mám slabost pro Španělsko, pro španělské písně, pro španělštinu apod, tak mám taky slabost pro krásné "španěláky" (neplést se španělskými ptáčky... i když...:D). Tak malá ukázka, ano? ;)

David Villa... Španělský fotbalista... :-*

Enrique Iglesias... Zpěvák... uááááá... ehm:)

No a ještě jednou...
Ehm, přiznávám se, nejsou jediní:) ale jsou jen ke koukání, bohužel, bohudík ;)

V novém "designu"

14. září 2008 v 11:41 | Jasmine |  nějaký moje řeči a infa
Když už se stromy pomalu začínají oblékati do barev podzimu...
Když už se zvířata pomalu začínají balit do teplejší srsti...
Rozhodla jsem se, že s novým návratem obléknu i blog do staro-nového designu, mého nejoblíbenějšího
Doufám, že se vám bude líbit...

Kde to žiješ?!

11. září 2008 v 18:26 | Jasmine |  básničky...
Snila jsem sen
o Pretty woman.
-Chceš bejt můj princ?-
-Ne, je mi to na obtíž!-
Nosila jsem myší kožíšek,
a zvedlej nahoru nosíček,
byla ze mě Pyšná princezna
Krasomila líbezná...
Před očima tvejma
krásná Princezna ze mlejna,
jen mi chybí
Z pekla štěstí...
-Holka, kde to žiješ,
pohádkám zazvonil zvonec,
tak pojď, sundej sukeň,
dáme SEX!-