Říjen 2008

Prodloužená

18. října 2008 v 18:33 | Jasmine |  Zápisky jako z Princezniných deníků
Pozdní zápis z prodloužený, který jsem napsala do Kulturního deníku a musím se vám jím pochlubit, jelikož se mi moc líbí;)

1. prodloužená (aneb Šimek a Grossmann - Moje první taneční)
27. září jsme měli na tanečních 1. prodlouženou. Musím říci, že to byl opravdu velký zážitek, nejenom kvůli krásným šatům dívek a spoustě rodičů, ale také díky děsnému vedru, nedýchatelnu a těsnu, které vzniklo hned na začátku. Vtípky, které létaly na adresu právě těchto problémů uvolňovaly atmosféru, nakonec i některé páry vzdaly tancování a odešly, takže ostatní se přestali tolik potit, začali dýchat a pořádně to roztáčet (většinou mimo rytmus hudby). Musím uznat, že i přes pošlapané nohy (hlavně od podpatků dívek), které bolely ještě tři dny, propoceých šatů a bolesti břicha od neustálého smíchu (ono se to nezdá, ale pozorovat rádoby zaujaté tváře rodičů, ztrhané tváře tanečníků, je opravdu zábavné :) ) musím uznat, že se těším na další prodlouženou, jelikož to jsou nezapomenutelné zážitky.



Tak a končim, musim se začít připravovat na další lekci

Návod k použití*

15. října 2008 v 21:07 | Jasmine |  smetiště
Víte, dneska mi byla položena zajímavá otázka... Ale abyste pochopili celý ten smysl, tak k tomu musím dodat i jeden zážitek s Ignorantem (myslím celkový zážitek, ne jen jeden). Mám totiž pocit, že se mi Ignorant začal vyhábat (a to teď, v době, kdy jsem začala mít pocit, že je všechno v pořádku). Vyprávím to tedy své kamarádce a její reakce na to: ,,...a ty už ho jako ne...?" Já: ,,Ne...? Ne co?" ,,Nemiluješ?" ,,Ne, já ho nemiluju... Já ho nikdy nemilovala... Jsem jen bláznivě, blázínkovsky zblázněná..." (pokračuje, ale zcenzurováno)
Víte... Já prostě nevím, jak na to reagovat, jak se mám chovat. A to není jen u Ignoranta, to je prostě všeobecně. Jak? Co? Proč? Došla jsem k jedinému výsledku. Ke klukům by se měli vydávat NÁVODY K POUŽITÍ.
Kdo tancuje v tvojí mysli? Kdo tancuje na krásném parketu tvého srdce? Kdo tancuje v mém srdci? Kdo nakonec vyhraje tenhle životní taneční maraton...?!

BLOK

12. října 2008 v 20:27 | Jasmine |  moje výlevy
Tak moc jsem si přála na konci těhle prázdnin, aby to všechno bylo už kurva fajn, tak moc jsem se bála, že to bude zase divný... A jak moc jsem měla pravdu. Zase dělám pořád dokola tu samou chybu, nevíte proč? No protože jsem naponaučitelná. A tak moc neponaučitelná, že tím ubližuju sama sobě. Jak moc se v těch probděných nocích, kdy se převaluju ze strany na stranu, nenávidím, jak moc se nenávidím ráno, když vidím ty kruhy pod očima, jak strašně se nenávidím vždycky, když se nachytám při myšlence co asi právě děláš. Jak moc se snažím být sama sebou, přijímat se taková, jaká jsem, a jak moc je to nepřirozený. Jak se mám asi srovnat sama se sebou, když to není srovnaný tady, uvnitř?! Asi mám nějaký blok, blok, který mi prostě říká: ,,Holka, dokud se nevyrovnáš, dokud se se sebou nesmíříš, tak tu prostě budu a klidně mě neměj ráda." Chci se srovnat sama se sebou, ale jak to mám udělat. Kde je ta správná cesta? Kde je ta jistota, kterou jsem od prosince měla jako svojí nejlepší kamarádku? Ztrácím se sama v sobě. Co s tím? Pomůže jen čas, asi řeknete, to bych řekla já... Samozřejmě, radit umí každej a já obzvlášť, ale když se jedná o mě, jsem v koncích.... Shit.

Občas mám představu, že tě přesně takhle mám v očích, že tam musíš bejt vidět... To jinak prostě neni možný... Usměj se na mě ještě jednou, proč nemám tlačítko, který by zastavilo čas... Tak krásný to bylo v tom divadle o přestávce... Tak moc mi to dalo... Bože....
,,Polibek není třeba vysvětlovat, ale opakovat." uleť, než ti přistřihnou křídla a upadneš do reality...

Loučení

5. října 2008 v 20:17 | Jasmine |  -= CO MĚ ZAUJALO =-
Jaksi Taksi ( moje milovaný ,,jétéčka") - Loučení

Nejhorší prý bývaj loučení
Hlavně ty, co nikdo nezmění
Ukradený čas, vrátí se ti zas
Když vzpomínky nepomáhaj
Tolik volných je cest, kudy se dá odejít
Zavřít na zámek, život z pohádek
A tím to všechno končí
Všechny dojmy na rychlo sbalený
Spolu s tím, co nelze vzít
Na odchod vždy je příliš brzy
Když jdeš bez rozloučení
Už vím, na čem tu záleží
Jako vždy s odstupem času
Tak jako oči co nevidí krásu
A tak vím, co k sobě náleží
Oba dva na jiné straně
Přes řeku dvě mávající dlaně
Život unáší proud
Jak dýchat, když nejde se nadechnout

Ref:
Ztratí se z výšky zem
Stále stejným pohledem
Hlídáš naše kroky zdejší
a to jakou cestou jdem
Zazní tón poslední
Tvoje duše v klidu spí
Snad to bude jednou po tvém
až se znova probudí

Jednou, postavy vzdálený
Jednou zase se shledají
Proč až když mizí, tak člověk život vidí
Proč lásku pozná, až když mu chybí
Proč na lidi myslím z fotek a vzpomínání
Daleko víc, daleko víc, než když jsou mezi námi
Připomenem si znova, o čem jsme kdy snili
Možná je čas abychom si odpustili
Ale možná, že jsou to jen moje další splíny
A všechno je to jenom tím

"Že jíme málo zeleniny"