Květen 2009

Pochybnosti

30. května 2009 v 22:47 | Jasmine |  Zápisky jako z Princezniných deníků
Skvělý... Svou úžasnou šikovností jsem smazala první část mého srdceryvného nářku... Takže už so houby pamatuji, nejspíš napíšu něco novýho, co mě teď tak napadne... Takže: dlouho jsem tu nebyla a nejspíš proto, že to bylo všechno ok, ale občas potřebuje člověk se vypovídat a pročistit si hlavu... A teď je otázka, jestli to všechno mám popsat i s tou dobou, co jsem nepsala, nebo se tu jen tak vylít bez kontextu... Uvidíme, asi to všechno udělám v bodech *DONT_KNOW* ... Vlastně ani nevím, co jsem chci psát, ono to vyskáče vždycky samo a já tu pak jen zírám, co všechno mě napadlo, o čem přemýšlím a kvůli čemu se trápím ač zřejmě nemám proč..
body:
  • krásného 1. února jsem změnila stav ze ,,svobodná" na ,,zadaná", krásný pocit!
  • začali jsme se vším zřejmě moc brzo
  • zbožňuju chvíli, kdy se můžu stočit do jeho náruče
  • máme docela dost společných věcí, ale nesnáším jeho závislost na pc hrách
  • proto, aby mě viděl, byl schopen udělat spoustu věcí
  • je mi s ním vážně dobře
Kruci,když to tu tak vychvaluju, tak o čem teda pochybuju??? Mno?? To kdybych věděla... Jenže začíná to být už celkem stereotypní... Pomalu už se ani nemáme o čem bavit, děláme pořád ty samý věci, ale je mi s ním dobře, cítím se tak dobř
e!! Vždycky jsem si přála náruč do které bych se stulila a měla ten pocit ,,bezpečí", kdy na mě nikdo nemůže, pže mě chrání ON a jeho NÁRUČ... Jeho objetí, které mě vždycky zahřeje a povzbudí, nalévá do mě maximálně energie, chvíle s ním jsou bezkonkurenční, ale to bych s ním musela být pořád... Pže jakmile nejsme spolu, tak mám pocit, že to prostě není ono, že je něco špatně... A ono asi není, je to jen tím, že jsem jako mladší milovala romantický filmy a život není romantickej film... Škoda, tam bych byla vysoká blondýna s úžasným chrupem, nohama až pod bradu a uměla bych si všechny obtočit kolem prstu, nakonec bych se zamilovala do NĚJ, vysokého bruneta s atletickou postavou a žili bychom šťastně až do smrti... Skvělý, tak a jak vypadá realita? Jsem tlustá špinavá blondýna s příšernýma zubama, tlustejma stehnama a všechny spíš odháním... On je úžasnej brunet s atletickou postavou, tak a kdo by se nebál? Nikdy, NIKDY nepochopím, jak se mu můžu líbit JÁ! Samozřejmě, že mu to nevyčítám, protože mi to vůbec nevadí:) On je svým způsobem můj ideální kluk (svým způsobem;) ), ale já přece nejsem ideálem klučičích snů... Ale to je jedno:) Vadí mi všechny moje pochybnosti, to, že s ním počítám na 100%, beru ho jako samozřejmost a pořád si ho dobírám, rejpu do něj... Ale svým způsobem bych bez něj asi být nemohla... Nebo jako mohla, ale strašně dlouho by mi to trvalo... Já vím, že je hrozně brzo to říkat, ale já ho mám nehorázně ráda. A klidně mu to řekněte, já se za to nestydím... Jen si občas připadám, že se chovám jako pitomá nána z romantickejch filmů, zatímco on stojí nohama pevně na zemi...

MÁM TĚ HROZNĚ RÁDA:-*